Restituce nacisty uloupeného umění v České republice

Abstract

Podobně jako sousední země je i Česká republika zasažena problematikou nacisty uloupeného umění. Nicméně vzhledem ke specifickélokální situaci musela najít vhodný způsob, jak se s touto problematikou vypořádat. První poválečný restituční předpis, prezidentský dekret č. 5/1945Sb., byl vydán již 19. 5. 1945 a následoval jej propracovanější zákon č. 128/1946 Sb. I když "na papíře" se situace po 2. světové válce zdálaslibná, restituční realita byla daleko složitější. Praxe byla ve skutečnosti ovlivněna levicovou politickou ideologií, která po komunistickém převratuv únoru 1948 v zemi zcela převládla. To bylo důvodem, proč jen několik málo obětí získalo zpět umělecká díla, která v minulosti patřila jim nebojejich rodinným příslušníkům. Otázka restitucí byla znovu nastolena až po revoluci v roce 1989. Soustředění se však zaměřilo spíše na odčinění křivd způsobených komunistickým režimem a odškodnění obětí holocaustu zůstalo z velké části nedosažitelné. Byla to především mezinárodní situace, která vyvrcholila v průběhu Washingtonské konference v roce 1998, co přimělo české zákonodárce k přijetí zvláštního zákona č. 212/2000 Sb. Tento zákon představuje komplexní právní úpravu týkající se restituce majetku zabaveného v období holocaustu a na základě jeho § 3 je možné až do současnosti navracet umělecká díla obětem a jejich rodinám.Bohužel vše opět vypadá lépe "na papíře" než ve skutečnosti. Neobhajitelně striktní předpoklady restituce a chybějící poradní orgán jsou jen dva z mnoha kritizovatelných bodů. Tyto připomínky zmíním ve své prezentaci a současně upozorním na možná zlepšení, částečně inspirovaná "best practices" jiných zemí.

Similarly to its neighbouring countries, the Czech Republic is affected by the issue of Nazi-Looted Art. But because of its specific situation it had tofind a different way in dealing with it. First post-war restitution regulation, the presidential decree No. 5/1945 Coll., has been issued already on19.05.1945, followed by the more elaborated statute No. 128/1946 Coll. Even though the situation after the WWII seemed promising "on paper", therestitution reality was far more complex. In fact, the practice was influenced by the left-wing political ideology, which completely prevailed in the country after the Communist coup of February 1948. For this reason only a few victims gained back artworks, which in the past belonged to them or their families. After the revolution in 1989, the question of restitution was raised again. However, this time the focus shifted to atoning for the injustices caused by the communist regime, and compensation of the holocaust victims still remained largely unapproached. It was mainly the international movement with its peak during the Washington Conference in 1998 that moved the Czech legislator to enact a special statute No. 212/2000 Coll. This statute constitutes a complex legal regulation regarding the restitution of Holocaust-Era Asset and upon its § 3, the artworks are till recent days being returned to the victims and their families. Unfortunately, once again this seems better "on paper" than the way things are actually going. Unjustifiable narrow prerequisites to the restitution and a missing advisory body are just two of several points worthy of criticism. In my presentation I will approach them and highlight possible improvements, partly based on "best practices" by other countries.