Akty agentur EU a jejich právní (ne)závaznost

Abstract

Z historických konstitučních důvodů agentury EU nedisponují pravomocí vydávat obecně závazné akty, hard law. To staví výrazná omezení pro postavení agentur jako samostatných regulačních orgánů. Cestou z této situace proto bylo jim svěřovat namísto toho důležité pravomoci v rámci soft law.Po Lisabonské smlouvě a nedávných krizích však, za účelem posílení postavení agentur, častěji a častěji pozorujeme, že řada "soft law aktů" agentur EU se stává více a více "závaznými", až do té míry, že se pak svou povahou a dopadem na adresáty blíží hard law. Nároky na tyto akty kladené a standardy na ně uplatňované se však nezvyšují úměrně s posilováním jejich rolí.

For historical constitutional reasons, EU agencies do not have the authority to issue generally binding acts, hard law. This places significant limitations on the agency's position as independent regulatory bodies. The way out of this situation therefore has been to entrust them with important soft law powers instead.However, after the Lisbon Treaty and recent crises, we increasingly observe a number of "soft law acts" of the EU agencies becoming more and more "binding" to the extent that makes them close to hard law in their nature and impact on the addressees. However, the requirements placed on these acts and the standards applied to them do not increase proportionally with the strengthening of their roles.