Dialog "Kritón". Lze přemlouvat zákony?

Abstract

Tématem příspěvku je výklad možnosti přesvědčit zákony, která podle dialogu Kritón občanům umožňuje neuposlechnout zákon či jeho nařízení, aniž by takové jednání bylo nespravedlivé. Nejprve shrnu autoritářskou pozici zákonů a představím dosavadní interpretace přesvědčování zákonů. Poté předvedu, proč se domnívám, že žádná z dosavadních interpretací není uspokojující. Následně představím svoji vlastní interpretaci přesvědčování zákonů, která navazuje na Sókratovo pravidlo následování rozumu a nejsilnějšího dostupného argumentu. Domnívám se, že přemlouvání zákonů odpovídá dialektické výměně argumentů se samotnými zákony, resp. úspěšnému odporování jejich argumentům, které Sókratés předvádí např. v dialogu Kritón. Moje interpretace tak řeší výše uvedené problémy (vztah k Sókratovu vlastnímu jednání, zdánlivá nekonzistence s dialogem Obrana Sókrata) a zároveň smysluplně vysvětluje, proč Sókratés přijímá nespravedlivý trest smrti a zůstává ve vězení.

The paper discusses the possibility of persuading the Laws, which would, according to the Crito dialogue, allow citizens to disobey a law or its regulation without such actions being unrightful. First, I will summarize the authoritarian position of the Laws and will introduce the existing interpretations of the persuasion of the Laws. Then I will show why I don't believe that any of these interpretations has proven satisfactory. Subsequently, I will present my own interpretation of the persuasion of the Laws, which references Socrates' principle of following reason and the strongest argument available. I believe that persuading the Laws corresponds to a dialectical exchange of arguments with the Laws themselves or, in particular, successfully opposing their arguments, which Socrates demonstrates in, for example, the Crito dialogue. My interpretation thus solves the problems presented above (the relation to Socrates' own actions, an apparent inconsistency with The Defense of Socrates dialogue), and at the same time reasonably explains why Socrates accepts the unjustness of the death penalty and remains in the prison.