Století cest na Slovensko: na okraj jednoho česko-slovenského dialogu

Abstract

Příspěvek se zaměřuje na vývoj českých cestopisů ze Slovenska na ploše jednoho století. Interpretace jejich proměn by mohla mít podstatnou výpovědní hodnotu o stavu a podobách česko-slovenských vztahů v jednotlivých obdobích. Od 19. století se obraz Slovenska rozprostírá do dvou základních žánrových podob. Jednak jako reálné cesty českých autorů za poznáním slovenského etnika, jejich krajiny a kultury, podruhé jako vyprávění o Slovensku, kdy stěžejní část románového syžetu je situovaná do různých oblastí Slovenska. Materiálová báze vymezeného česko-slovenského dialogu zahrnuje především cestopisné texty, v nichž se pracuje s obrazem Slovenska v časovém rozmezí od třicátých let 19. století až po konec první republiky. V první fázi českých cestopisů (Houf, Helcelet, Lambl ad.) se utvářejí základní komunikační sítě mezi českou a slovenskou vlasteneckou společností ve třicátých a čtyřicátých letech 19. století. V cestopisech z padesátých let 19. století (cestopisy Boženy Němcové) je patrná snaha navázat na oslabené vztahy po kodifikaci spisovné slovenštiny. Dochází ke změně paradigmatu, protože do cestopisného žánru vstupuje zvýšená imaginace a folklorní vidění slovenské krajiny a života v ní. Na přelomu století se v cestopisné tvorbě českých slovakofilů (Pokorný, Kálal) propojují autorské postoje a postupy předchozích období, jejich jádro se nachází mezi ideologií a imaginací. V prvních letech po vzniku Československa jde stále ještě o nezbytné poznávání Slovenska jako cizí krajiny (Majerová), která se stala součástí nově vzniklého geopolitického útvaru, Československa. Ale na přelomu dvacátých a třicátých let vítězí rozmanitost autorských pohledů na Slovensko (Deml, Váchal), kde má své místo jak imaginace, tak vnímání Slovenska jako moderní součásti kulturní střední Evropy (Neumann).

This paper focuses on the literary representation of Slovakia in selected traveloguesby Czech authors. The subject of the research is that of cultural stereotypes, imagesof the other, and constructions of us and them. The corpus of travelogues coversthe period from the 1830s to the end of the 1930s. The methodological frameworkfor analysing travelogues includes several diverse approaches. In addition to literaryhistory classification, the study employs an imagological approach while also taking intoaccount an approach based on postcolonial theories in the context of the interpretationof cultural stereotypes. The material is divided into four historical periods with regard tothe form and changing face of Czech-Slovak dialogue. Through the travelogue materialunder review we can analyse how the image of Slovakia within the Czech cultural mythof Slovakia has been shaped and transformed over the course of a century.