Ekokritika a fáze uvědomění v české literatuře

Abstract

Ekokritika představuje směr myšlení, který se v českém prostředí postupně začíná prosazovat, a uvažování o něm v této chvíli vyvolává řadu otázek - zda zde existují nějaké obdoby ekokritiky, zda má smysl teorii přenášet a jaký vliv může takový přenos mít. Hlavní část článku se věnuje fázím ekologického vědomí v české literatuře a na několika příkladech ilustruje tři z nich: romantickou (Mácha, Erben, Furch), období počátku 20. století (Deml, Neumann) a období osmdesátých let 20. století (Páral, Juliš). Závěr článku se zaměřuje na otázku uvědomění stavu v těchto různých fázích a jeho zákonitou neúplnost.

Ecocriticism represents a trend of thought that has been gaining ground in the Czech academic milieu, and thinking about it raises a number of questions at the moment: whether there are any local analogues of ecocriticism, whether it makes sense to transfer the theory to the local context, and what the impact of such transfer could be. The main part of the article is devoted to the different phases of ecological consciousness in Czech literature and illustrates three of them with examples: the Romantic (Mácha, Erben, Furch), the early 20th century (Deml, Neumann) and the 1980s (Páral, Juliš). The conclusion of the article focuses on the question of the awareness of the state in these different phases and its inevitable incompleteness.