Princip ne bis in idem při souběhu penále a trestní sankce od 1. 7. 2025

Abstract

Článek systematicky rozebírá uplatnění principu ne bis in idem při souběhu daňového penále a trestní sankce, se zvláštním důrazem na novelu § 259a daňového řádu účinnou od 1. 7. 2025. Vysvětluje materiální pojetí zásady (Engelova kritéria, totožnost skutku, požadavek "bis") a shrnuje judikaturu ESLP od striktního výkladu k testu "dostatečně provázaného celku" (A a B proti Norsku), i judikaturu SDEU (Menci) připouštějící omezený duální postih za splnění podmínek proporcionality, předvídatelnosti a koordinace. V českém kontextu zdůrazňuje průlom NSS (penále jako trest) a navazující praxi Nejvyššího soudu započítávat penále při ukládání trestu, jakož i novou zákonnou možnost prominout penále k zamezení dvojího trestání mimo obecná omezení § 259c daňového řádu. Autor kriticky namítá, že promíjení by mělo být z moci úřední, nikoli na žádost. Text nabízí přehledné, analytické vodítko pro praxi správy daní i trestní justice.

The article analyzes how ne bis in idem principle applies when tax penalties coincide with criminal sanctions, focusing on the amendment to § 259 of the Tax Procedure Code effective 1 July 2025. It sets out the substantive approach (Engel criteria, identity of the act, the "bis" requirement) and surveys ECtHR case law from strict readings to the "sufficiently closely connected" test (A and B v Norway), and the CJEU (Menci) permitting limited dual proceedings if proportional, foreseeable, and coordinated. In Czech law, it notes the Supreme Administrative Court's recognition of penalties as punishment and the Supreme Court's crediting of penalties at sentencing, and the new power to remit penalties to avoid double punishment, outside § 259c of the Tax Procedure Code limits. The author argues remission should be ex officio, not on request. It offers practical guidance for tax administration and criminal justice.