Svět Williama Marxe: Žít v knihovně o pěti dimenzích

Abstract

Text Záviše Šumana představuje hlavní myšlenková ohniska díla Williama Marxe na pozadí jeho inaugurační přednášky na Collège de France. Ukazuje Marxe jako esejistu a komparatistu, který chápe literaturu v těsném vztahu ke světu, dějinám, tělesnosti i společnosti, nikoli jako autonomní, uzavřený systém znaků.Ústředním motivem je Marxova koncepce "pětidimenzionální knihovny" a "probabliothèque": síť skutečných i potenciálních vazeb mezi texty napříč epochami, kterou aktivuje až akt čtení. Literatura je zde chápána jako dynamický prostor, kde se propojují čas, prostor a čtenářská zkušenost. Tento přístup autor ilustruje především na knize Nové hvězdy, kde Marx sleduje proměny jednoho básnického obrazu v dějinách vědění.Další klíčovou linií je analýza "nenávisti k literatuře" a "sbohem literatuře". Marx mapuje dlouhé dějiny útoků proti literatuře (ve jménu autority, pravdy, morálky a společnosti) a ukazuje, že tyto útoky paradoxně dokazují její přetrvávající moc. Zároveň sleduje, jak se literatura od 19. století sama oslabovala radikální autonomizací, ztrátou důvěry v referenční funkci jazyka a uzavíráním se do autoreference, což vedlo k její společenské devalorizaci.Marx však tento "konec literatury" nechápe definitivně. V nových tendencích (autofikce, návrat k tranzitivitě jazyka, důraz na zkušenost) vidí sebeozdravný proces, jímž literatura znovu navazuje vztah k žité skutečnosti. Komparatismus je pro něj "neklid" - trvalá intelektuální bdělost vůči světu i textům.

Záviš Šuman's paper presents the main conceptual focal points of William Marx's work against the background of his inaugural lecture at the Collège de France. It portrays Marx as an essayist and comparatist who understands literature in close relation to the world, history, embodiment, and society, rather than as an autonomous, self-contained system of signs.A central motif is Marx's concept of the "five-dimensional library" and the "probabliothèque": a network of real and potential connections between texts across epochs, activated only through the act of reading. Literature thus appears as a dynamic space where time, space, and the reader's experience intersect. This approach is illustrated especially through New Stars, where Marx traces the historical transformations of a single poetic image within the history of knowledge.Another key line of thought is the analysis of the "hatred of literature" and the idea of "farewell to literature." Marx surveys the long history of attacks on literature (in the name of authority, truth, morality, and society) and shows that these attacks paradoxically testify to its enduring power. At the same time, he demonstrates how, since the nineteenth century, literature has weakened itself through radical autonomization, the loss of trust in the referential function of language, and retreat into self-referentiality, leading to its social devaluation.Yet Marx does not see this "end of literature" as final. In contemporary tendencies (autofiction, renewed linguistic transitivity, emphasis on lived experience) he identifies a self-healing process through which literature reconnects with reality. For Marx, comparatism is a form of "restlessness": a constant intellectual vigilance toward both texts and the world.