Mechitza jako metafora: separace, nebo jednota?

Abstract

Článek se zabývá tématem židovské náboženské prostorové praxe mechitzy - fyzického oddělení žen a mužů v synagogách. Na první pohled se mechitza jeví jako nerosporná danost, která je běžnou součástí ortodoxního judaismu. Na druhý pohled však představuje problém: prostřednictvím mechitzy bývají ženy marginalizovány nejen v samotném prostoru, ale také na symbolické úrovni jako subjekty náboženské praxe. Příspěvek s využitím feministické poststrukturální analýzy diskurzu zkoumá, jak je praxe mechitzy vyjednávána, a jakých významů a symboliky nabývá pro své nábožensky genderované subjekty. Analýza je provedena na vybraných článcích týkajících se mechitzy jako tématu, které publikoval časopis The JOFA Journal vydávaný Jewish Orthodox Feminist Alliance. Identifikované diskurzy jsou následující: mechitza jako limit a hranice, mechitza jako možnost a příležitost a mechitza jako symbol a metafora. Identifikované diskurzy jsou pak v závěru článku přeneseny do diskuze o implicitní heteronormativitě a binaritě bytí mužem a ženou a o možnosti subverzivního přivlastnění praxe mechitzy.

The paper explores the topic of the Jewish religious spatial practice of a mechitza - the physical separation of women and men in synagogues. At first glance, the mechitza appears to be an indisputable given as a normal part of Orthodox Judaism. At second glance, however, it poses a problem: through the mechitza, women tend to be marginalised not only within the space itself but also on a symbolic level as subjects of religious practice. Using a feminist post-structuralist discourse analysis, the paper investigates how the practice of mechitza is negotiated and what meanings and symbolism it takes on for its religiously gendered subjects. The analysis is conducted on selected articles regarding mechitza as a theme, published by the Jewish Orthodox Feminist Alliance's Jofa Journal. The identified discourses are as follows: mechitza as a limitation and barrier, mechitza as a possibility and opportunity, and mechitza as a symbol and metaphor. The identified discourses are then transferred in the conclusion of the paper to the discussion about the implicit heteronormativity and binarity of being male and female and the possibility of a subversive appropriation of a mechitza practice.