Milostná vášeň v dílech osvícenských spisovatelek z českých zemí

Abstract

Studie se zabývá zobrazením lásky v textech ženských autorek druhé poloviny 18. a počátku 19. století. Sleduje napětí, které vzniká prosazováním "romantického" obrazu lásky jako lásky ve vztahu ke společnosti údajně autonomní, bezpodmínečné a spontánní a k potřebám transformující se měšťanské rodiny. Poté sleduje různé artikulace a řešení tohoto konfliktu v dílech Marie Anny Sagerové (rozené Rozkošné), Victorie Ruppové (rozené Roudnitzové), Walburgy Truchsess-Zeylové, Rebeky Lešky, Emilie Nunn a (v překladu) Babety Bradáčové. Dochází k závěru, že tyto texty neredukují roli žen v těchto konfliktech na pragmatické sebeobětování v zájmu ekonomické a společensky přijatelné pragmatiky, ani explicitně neadorují "nemožnost" romantické lásky, jak se s tím setkáváme například u mužských autorů hnutí "Sturm und Drang", ale spíše hledají a nacházejí kompromisní řešení mezi zájmy nukleární rodiny na jedné straně a potřebou objektivizace a nepodmíněnosti lásky na straně druhé. Sager toho dosahuje plynulým přechodem sourozenecké lásky v lásku mileneckou, Rupp citovou manipulací zamilované dcery její matkou, Truchsess-Zeyl opětovným uvedením manželů, kteří se považují za cizí, a text zprostředkovaný Bradáčovou posílením vztahu matky a syna jako náhrady za ztraceného milence.

The study examines the depiction of love in texts by women authors of the second half of the 18th and early 19th centuries. It traces the tensions created by the assertion of the "romantic" image of love as love in relation to a society supposedly autonomous, unconditional and spontaneous and the needs of a transforming bourgeois family. It then traces the various articulations and resolutions of this conflict in the works of Marie Anna Sager (née Rozkošny), Victoria Rupp (née Roudnitz), Walburga Truchsess-Zeyl, Rebecca Leška, Emilie Nunn, and (in translation) Babeta Bradáčová. It concludes that the texts neither reduce the role of women in these conflicts to pragmatic self-sacrifice for the sake of economic and socially acceptable pragmatics, nor do they explicitly adorn the "impossibility" of romantic love, as encountered, for example, in the male authors of the "Sturm und Drang" movement, but rather seek and find a compromise solution between the interests of the nuclear family on the one hand and the need for the objectification and unconditionality of love on the other. Sager achieves this through the seamless transition of sibling love into lover love, Rupp through the emotional manipulation of a daughter in love by her mother, Truchsess-Zeyl through the re-introduction of spouses who think of themselves as strangers, and the text mediated by Bradáčová through the strengthening of the mother-son relationship as a substitute for a lost lover.