"Život přítomný se line jako echo odražené od neviděných skal". Fischerovo rozeznávání Schnitzlerova světa

Abstract

Studie se věnuje výkladům, které Otokar Fischer mezi lety 1906-1911 zaměřil na dílo Arthura Schnitzlera. Prvotní pozornost věnoval motivům loutky, opakování a osudu v triptychu Marionetten. Tyto postřehy dále rozvinul v rukopisném fragmentu a návazně i v publikované eseji Fantazie na motivy z Arthura Schnitzlera, jejímž východiskem učinil fenomén déja vu, v tom světle interpretoval zejména hru Anatol, dobíraje se poté určitého pojetí Schnitzlerovy "metafyziky" coby pohybu na hraně životního iluzionismu.

The study examines Otokar Fischer's interpretations of Arthur Schnitzler's work between 1906 and 1911. Fischer initially focused on the motifs of puppets, repetition, and fate in the triptych Marionetten. He further developed these observations in a manuscript fragment and a published essay, Fantazie na motivy z Arthura Schnitzlera (Fantasy on Motifs from Arthur Schnitzler), which took the phenomenon of déja vu as its starting point and interpreted the play Anatol and other texts in this light, arriving at a conception of Schnitzler's "metaphysics" as a movement on the edge of life's illusionism. The study then recalls Fischer's other reflections on Schnitzler's work.