Aristotelés o studu a ctnosti

Abstract

Článek se zabývá problematickými aspekty Aristotelova pojetí studu (aidós) a jeho vztahem ke ctnosti. Stud je Aristotelem na jedné straně představen jako specifická emoce (pathé), na straně druhé však zároveň jako "střednost" (mesotés), která je sice za určitých okolností chvályhodná, nelze ji však zvát ctností (areté). Článek se nejprve zaměřuje na vztah mezi studem a záměrnou volbou (prohairesis) a v návaznosti na to pak interpretuje rozlišení mezi "pozitivní" touhou po cti (timé), jejíž nejlepší podobou jsou velkomyslnost (megalopsychia) a ctižádost (filotimia), a "negativním" strachem z hanby (adoxia), jenž se projevuje právě jako stud. Střednost ve studu je pak představena jako smíšená afektivní dispozice (hexis pathétiké) nezávislá na záměrné volbě v kontrastu k uměřenosti jako smíšené dispozici prohairetické, kterou od volby oddělit nelze.

The article focuses on problematic aspects of Aristotle's view on shame (aidós) and its relation to virtue. On one hand, Aristotle counts shame among emotions (pathé), and on the other he discusses it as a mean (mesotés) or state (hexis) that is not a virtue, yet still praiseworthy in certain conditions. After an analysis of relation between shame and choice (prohairesis), the article distinguishes between a positive desire of honor (timé), whose best expressions are to be found in magnanimity (megalopsychia) and love of honour (filotimia), and a negative fear of dishonour (adoxia), which is expressed in shame. Shame as a mixed affective disposition (hexis pathétiké) independent on choice (prohairesis) is then contrasted to continence (enkrateia) as a mixed prohairetic disposition that is inseparable from choice.